Soutěžní příspěvěk

Trpasličí zhouba – aneb. Zachu příště tě dostanu :-D

Pršelo a foukal silný vítr. Na okolní krajinu usedal soumrak. Několik ze čtyřicítky gardistů netrpělivě přešlapovalo z místa na místo. Zde, několik mil od hory, kde se měli utkat se svým osudem v podobě hrozného rudého draka, čekali na svého kapitána a několik dalších trpasličích bojovníků jimž se zachtělo dobít si nesmrtelné slávy a nesčetného bohactví.
Marně se snažili ukrýt svá těla před běsněním živlů. Neboť mladé stromy, pod kterými se ukrývali poskytovali jen chabí úkryt. Trpasličí pověst o nezdolné odolnosti po několika týdenním strádání už téměř vzala za své. Zima a nedostatečné zásoby si začali vybírat svou daň. Válečníci však byli nervózní z jiného důvodu.
Několik z nich, bojovníků gardy – výkvětu trpasličích bojovníků – si krátilo čekání broušením svých obouručních seker. I když to nebylo nezbytné alespoň si tak protáhli své zkřehlé prsty. Byli to všechno skutečně mistrovské kousky z dílen těch nejobratnějších kovářů, kterým mohli konkurovat snad jen Elfští mistři kováři. Přesto někteří z nich v duchu pochybovali zda-li budou dostatečně ostré na to, aby zabili nejobávanějšího z nepřátel. Z myšlenek je vytrhl až zvuk smluveného signálu. Konečně! GOLDIN, kapitán královské gardy byl tu. Společně s ním se z houštin vynořila horda všemožně ozbrojených válečníků. I v tom ponurém dni vypadali úžasně.
GOLDIN, jehož přilbici zdobil nachový ohon, se letmo přivítal z FULINEM, sveřepým válečníkem, ošlehaným mnoha bitvami a zkoumavě si prohlížel zbylé čekající gardisty. Viděl na nich, že nejsou právě v optimální kondici na tak těžký úkol jaký mají před sebou. To, co mu však dělalo největší starosti nebyl jejich vzhled. Jako zkušenému válečníkovi mu nemohl uniknout strach, jenž se zračil v tvářích až příliš mnoha ze stovky válečníků jenž měl k dispozici.
STRACH, pro trpaslíky nezvyklá věc a o to také mnohem nebezpečnější než únava, hlad nebo zranění. Co ovšem mohl čekat? V dějinách nebylo mnoho zmínek o vítězství nad tak nebezpečným nepřítelem jako je ten, jenž na něj a jeho druhy čeká. Sám občas zapochyboval mají li vůbec šanci na úspěch. Mají! Definitivně se snažil zapudit myšlenky, které by se stali jejich jistou zhoubou. Doufal, že si snad jeho chvilkového váhání nikdo nevšiml. Ještě chvíli se za to v duchu káral, ale pak již začal s rutinním přidělováním úkolů.
Bylo nutné všechny správně naladit a jak jinak nejlépe naladit více než hordu trpaslíků než několika sudy medoviny. Rozdělil tedy mužstvu nově dovezené zásoby a rozkázal vybudovat ležení. Pro zbytek dne zůstanou tady a dál se vyrazí až za svítání. Zdejší krajina je obzvláště nehostinná a to, že zde byl alespoň mladý porost jehličnanů mohli považovat za obrovské štěstí.
Druhé ho dne časně z rána odpočatí válečníci posbírali všechny zbylé zásoby a pod vedením GOLDINA se vydali na cestu. Příliš mnoho ze zásob jídla a vody jim nezůstalo, ale nic jiného než zbraně v příštích hodinách stejně nebude třeba.
Zhruba po pěti hodinách svižného pochodu již měli horu na dohled. Zbývalo projít hustým lesem, který se táhl mnoho desítek mil od severu k jihu. Jeho obcházením by ztratili příliš mnoho cenného času a to si v této situaci nemohli dovolit.
Čas! Čas, plynoucí trpaslíkům pomaleji než lidem. I tak jim ho nebylo dopřáno nyní dostatek, aby celá výprava mohla být naplánována v poklidu. Zabít stvůru bylo nutné co možná nejdříve. Jejímu běsnění již padlo za oběť příliš mnoho trpaslíků, lidí i elfů v krajích ve kterých se usídlila dříve a nyní si vybrala za svůj nový domov horu, jenž bývala odpradávna nedílnou součástí území trpasličích králů.
Válečníci se pomalu vnořili do moře stromů. Místy byl les tak hustý, že ačkoliv se snažili jít jeden vedle druhého chvílemi druh druha neviděl. Po nesčetných hodinách se přiblížili téměř až k úpatí skalního velikána. Les zde končil mýtinou, která přímo vybízela k utáboření. GOLDIN pokynul mužům k odpočinku. I jeho nohy přímo žhnuly po chůzi v extrémně náročném terénu jakým les, který právě zdolali byl. Válečníci jeho rozhodnutí přijali s povděkem a jako na povel se všichni kromě několika lučištníků určených jako stráž svalili k zemi.
Ve chvíli, kdy GOLDIN právě probíral svůj plán s FULINEM a několika dalšími muži, kteréžto znal z předchozích bitev, byla jejich rozprava přerušena štěkotem tětiv. Svist oznamoval příchod deště černých šípů vyslaných z hloubi lesa. Dobře obrnění trpaslíci byli pro střelce nesnadným terčem, i přesto se několik z nich po úvodní salvě svalilo ve smrtelných křečích k zemi. Několik dalších leželo také z různě vážnými zraněními, které prozrazoval bolestivý škleb v jejich tvářích.
GOLDIN nezaváhal, nařídil ihned útok a válečníci se bezhlavě vrhli do hlubin lesa vstříc neviditelnému nepříteli. Už dle černých ohlodaných spíš větví než šípů se dalo soudit, že jejich nepřítelem nebude nikdo jiný než banda páchnoucích goblinů. Tihle páchnoucí skřeti se však umí pohybovat i v tom nejhorším terénu s takovou mrštností, že v hustém lese představovali i pro dobře ozbrojené válečníky vážnou hrozbu.
Boj začal s obrovskou prudkostí. Naštěstí pro GOLDINA a jeho druhy nejsou gobliní kapitáni mistry v taktice a tak už i přepadení ze zálohy a vyřazení desíti strážců představovalo v jejich podání mistrovský kousek. Na nic víc už se nezmohli, tak moc je zaskočila prudkost trpasličí odvety.
Gobliní kapitán vydal nelidský skřek čímž velel svým válečníkům do útoku. Trpaslíci, zejména gardisté sráželi gobliny místy i po dvou – tak moc prahli pomstít své padnuvší druhy. Jelikož jich byla drtivá převaha a soupeřovi vojáci nebyli svým koženým brněním dostatečně chráněni proti mistrovským zbraním jimiž gardisté dokonale vládli padali goblini jako mouchy. Bitva skončila v okamžiku kdy GOLDIN svou sekerou srazil hlavu z ramen gobliního vůdce. Ostatních pár přeživších se rozuteklo zpět do temnoty lesa.

Trpaslíci začali sčítat ztráty. Ze stovky jich přežilo na osmdesát. Vážně zraněných bylo dalších pět. GOLDIN se dlouho nerozmýšlel. Vyčlenil pět lehce zraněných druhů, kteří zde zůstanou a postarají se do jejich návratu o své vážněji zraněné kamarády. On s FULINEM a zbytkem armády vyrazí vstříc drakovi, jehož sluj již byla nedaleko.
Nejdříve vyslal zvědy, aby prověřili zda může počítat se starými plány a nákresy tunelů hory, které měl k dispozici. Byli ještě z doby, kdy horu obývali dávní trpasličí vůdci. Od doby, kdy je bestie z hory vyhnala se žádný trpaslík už k hoře neodvážil. Podle těchto plánů, měl být v hoře kromě hlavního ještě boční vstup, který by trpaslíkům dal možnost draka napadnout ze zálohy. V tom spočívala jejich jediná naděje. V otevřeném boji by ani takto početná skupina válečníků neměla proti ohni chrlící bestii naději.
Zvědové se vrátili asi o hodinu později. Den se už pomalu krátil a GOLDIN si uvědomil, že jim mnoho času nezbývá. Rozhodl se rychle. Dvacet gardových válečníků, pod vedením FULINA nejváženějšího bojovníka v celé GOLDINOVĚ armádě vyslal k bočnímu vchodu hory. Sám se vypravil se zbylými padesáti k hlavnímu vchodu dračí sluje.
Když konečně dorazili na místo ještě pohledem přejel tváře svých spolubojovníků. Na bezhlasé znamení společně vyrazili do útrob hory. Stěny byli až nezvykle suché stejně jako půda, která byla místy poseta kostmi všemožných tvorů, kteří padli drakovi za oběť. Museli být naprosto tiší a nenápadní. Jejich výhoda spočívala v momentu překvapení. Po několika stovkách stop se začala již tak široká vstupní chodba ještě více rozšiřovat. Za nedlouho se pak ocitly v ohromné jeskyni. I když neměli louče, světlo, které sem z chodby pronikalo úplně postačovalo. Uprostřed jeskyně ležel na hromadě drahokamů, zlata a jiných cenností ohromný ještěr. Tělo pokryté do ruda zbarvenými šupinami měl stočené tak že jeho ocas mu podpíral ohromnou hlavu. Vzduch v jeskyni se vlnil v rytmu jeho dechu. Zdálo se jim, že spí.
GOLDIN na chvilku zaváhal tak moc ho překvapila netvorova ohromnost. Než pak stačil dát svým druhům znamení, aby nestvůru obklíčily ta se s nepředstavitelnou rychlostí vrhla po nejbližším trpaslíkovi. Ten ani nestačil zařvat a zmizel z tohoto světa. Ostatním bojovníkům to stačilo k překonání rozpaků. S GOLDINEM v čele a válečným rykem na rtech se vrhly vstříc bestii jako jeden muž. Ta právě polkla jejich kamaráda, když se jí z nozder vyvalil oblak dýmu následovaný proudem ohně z jejího chřtánu. Zasáhla jím pětinu všech útočníků a ti náhle přestali existovat. Ostatní již byli na dosah svých seker.
Mezitím se FULIN se svou skupinou blížil z druhé strany. Jakmile uslyšel první zvuky boje zavelel a trpaslíci zrychlili jak jen to těžké brnění a výzbroj dovolovali. Už nepotřebovali být potichu, nebo si to alespoň mysleli. GOLDIN a jeho druhové zatím bojovali o holý život s nepřítelem jenž nepociťoval známky únavy či bolesti ze zasažených ran. Odolní trpaslíci padali jeden po druhém a v okamžiku, kdy se v bočním vstupu objevil FULIN se svými válečníky jich zbývalo již jen sedm a GOLDIN, který třímal svou těžkou obouruční sekyru jen v jedné ruce neboť mu druhou stvůra oddělila pařátem od těla.
FULINOVI gardisté se ihned zapojili do boje. Drak si nejprve nově přicházejícího nebezpečí nevšímal, to jak se snažil skoncovat s GOLDINEM a jeho zbylými muži a tak se FULINOVI podařilo přiblížit se k němu natolik že mohl svojí umě kovanou čepelí zasáhnout naplno. Drak zařval tak, že se celá jeskyně otřásla v základech a několik uvolněných kamenů s duněním dopadlo na zem. Jeden zasáhl FULINOVA gardistu právě když se chystal bestii zasadit další úder. Odhodil jej stranou a tam také gardista zůstal ležel v kaluži krve. Jestliže si FULIN myslel, že obluda nyní povolí ve svých útocích hluboce se mýlil. Drak, náhle vědom si toho, že i trpaslíci pro něj mohou být smrtelnou hrozbou, nejen že nezvolnil svoje útoky, ale ještě v nich přidal a přitvrdil.
Nejdříve zprudka švihl svým pětadvaceti sáhovým ocasem a zbavil tak další tři trpasličí válečníky života. Ostatní se snažili rozmístit kolem dokola, tak aby ho mohli zasypávat neustále údery a on je nemohl opětovat na všechny strany. GOLDIN jemuž neustálé krvácení ubralo spoustu sil už klečel na kolenou a z posledních sil se jen bránil. Také FULIN na tom nebyl nejlépe. Drak mu při jednom z výpadů rozdrtil štít a jen o vlásek unikl jisté smrti v podobě jeho obřích tesáků.
V okamžiku, kdy už zbývali jen poslední tři z gardistů padl i GOLDIN. Drakovi se sice již nepovedlo zasadit mu žádný další úder, ale krvácení z rány, kde dříve míval paži stačilo samo o sobě. GOLDIN se zvedl jako by chtěl ještě zvrátit průběh souboje s nestvůrou a naposledy ťal. Zasáhl draka do místa kde mu vyrůstalo jedno z křídel. Bestie opět zařvala ještě více než při FULINOVĚ zásahu a ohnala se po útočníkovi. Drak ale minul, ne však proto, že by mířil vedle, ale proto, že ve chvíli kdy drakův pařát proťal místo, kde stál ještě před okamžikem GOLDIN nyní byl je vzduch. GOLDINOVO tělo leželo bezvládně pod Drakem.
V ten moment jakoby se zastavil čas. Drak sklonil hlavu a jakoby snad očichával GOLDINOVU mrtvolu tím dal FULINOVI a jeho třem druhům čas k útěku. Nebylo ho však dostatek. FULIN se otočil, když mu v hlavě zazněl drakův hlas: „všichni tu zemřete!!!“ To už byli jen kousek od tábora, kde leželo těch několik zraněných z bitvy s gobliny.
Do tábora dorazili za svítání, na pokraji vyčerpání. Než stačili svým druhům vysvětlit co se v jeskyni událo vycházející slunce zastínil drak jenž opustil s řevem jeskyni. FULIN, který nechtěl dát svou kůži lacino pokynul třem mužům aby se postarali o raněné. Sám se pěti ostatními připravil na poslední boj. Nemuseli čekal dlouho. Drak několikrát zamával křídli a byl v mžiku u nich. Než dosedl na zem byli všichni kromě FULINA mrtví. FULIN v beznaději pozvedl sekyru a zadíval se drakovi do očí. To co uviděl mu málem vzalo i poslední špetku odvahy. Drak se mu vysmíval. Nakonec k němu promluvil v obecné řeči: „blázne, jak jste mohli vůbec doufat, že by se vám podařilo zabít mne nejmocnějšího z rudých“ FULIN nedopověděl, místo toho provedl výpad směrem k drakově hlavě. Ten však hlavu rychle natočil tak, že se útočníkova sekyra zasekla do jednoho z rohů, které mu na ní vyrůstali. Na to drak hlavou lehce trhnul do strany na FULINA letícího vzduchem překousl ve dví.
Ostatní trpaslíci, kteří se až příliš dlouho zdrželi sledováním FULIONVA konce a teď se jen marně snažili najít úkryt v lese. Ústup jim navíc stěžovali i ranění druhové. Drak vidouc snadnou kořist se nerozpakoval všechny zbylé trpaslíky přikované hrůzou ze smrti seškvařil proudem ohně.
Od té doby se hoře přezdívalo osamělá. Jelikož se k jejím hranicím po mnoho let nikdo neodvážil. A o tomto příběhu dnes vyprávějí jen ztrouchnivělé kosti udatných trpasličích válečníků….